Checht, musím se pochlubit. Už asi dva měsíce mám v laptopu film Her (Ona), který se odehrává v budoucnosti a pojednává o muži, jenž se zamiluje do svého operačního systému; intuitivní umělé inteligence. Bohužel vzhledem k opožděnosti naších distributorů má film oficiální českou premiéru až 27.3. (!), což znamenalo, že jsem recenzi nemohl zveřejnit dříve, i když mi už dva měsíce hnila v komplu. Předevčírem jsem se musel účastnit kinoprojekce, kterou uspořádal sponzor našeho webu, abych mohl recenzi zveřejnit, což se také stalo. Za čtyřiadvacet hodin se stala nejsdílenější recenzí ze všech na onom webu. Pak jsem ještě napsal za sebe takový krásný familiérní komentář na csfd a ten byl okamžitě nominován na nejlepší komentář měsíce březen, přičemž se mi Pošta otřásala pod tíhou pochvalných zpráv.
To já jen, abyste viděli, že moje tuze primitivní vyjadřování a nesmysl pro humra je žádáno skutečně ve velkém, ač svoji základnu odpůrců mám nepochybně též. Komentář sem dát můžu, ten je poměrně krátký.
Ona (2013) ****
I když mě za to vždycky odsuzovali, pohrdali mnou a dívali se na mě skrz prsty, věděl jsem, že nedělám nic špatného. Ono mrdat s laptopem je u mě věc zcela standardní a hned po ranním vysrání a vyčištění zubů jdu udělat své Asusce dobře, ono se nám pak po celý den lépe pracuje a celkově ta reciprocita funguje báječně; při hraní min se nezasekává, meily mi načte už za půl hodiny a aktualizace trvají jenom jedny letní prázdniny. Moderní technologie sice tedy ještě nepokročily do fáze, které nám jsou prezentovány ve filmu, takže se holt nevyhnu syflu v mechanice, ale princip zůstává stejný. Začínáme zpravidla předehrou, kdy ji něžně, konečky svých prstů, hladím po touchpadu a jazýčkem dráždím mezi backspacem a enterem. Ale nikdy nezasáhnu přímo, jenom jemně kroužím kolem a lížu bordel v klávesnici. Šílí z toho a celá se třese. Pak si slinami nalubrikuji ukazováček a nemilosrdně jí ho zastrčím do HDMI slotu, přičemž ji levou rukou provokativně masíruji v oblasti hlavního vypínače, protože to má ráda drsně. Když už jsme oba u vytržení, nečekám na nic a vrážím jí své nevídaně obrovské péro do USB slotu, načež systém zahlásí připojení externího orgánu. Přirážím s grácií sobě vlastní, ona skřípe, vrže, a když dosáhne orgasmu, burácivě se restartuje. Pak jí slastně postříkám displej a otřu ho navoněnými kapesníčky. Nebudu lhát, občas nás naše nespoutaná perverze donutí používat nejrozličnější hračky na zpestření; mikráku a flashky nevyjímaje. Ten, jehož jméno neumím ani vyslovit, natož napsat, se své role ujal skutečně s plným nasazením a zcela jeho sexuální pohnutky chápu a plně podporuji.